Jako každá jiná schopnost, například znalost cizího jazyka. Stupeň dosažené úrovně, mistrovství bude však různý, protože každý máme jiné předpoklady. Všichni se nyní učí angličtinu, ale někteří zvládnou pouze základy, jiní to dotáhnou na áčko na maturitě, ale pouze někdo bude schopen vystudovat vysokou školu v zahraničí, říká Maria Hankociová, lektorka a trenérka finančního vzdělávání, Salve Finance.
Odborníci tvrdí, že nejdůležitější je výchova a příklad z rodinného prostředí.
Je dobré, že se rozbíhá finanční vzdělávání ve školách všech úrovní, že si tuto problematiku v rámci možností zahrnou do učebních plánů učitelé různých předmětů. Největší význam mají však získané zkušenosti, znalosti z rodinného kruhu od útlého věku. Zkušenosti lidí v oblasti finančních rozhodnutí za poslední roky (a nejen u nás) dokazují, že je to chyba, za kterou mnozí draze zaplatili. A vůbec nebylo důležité, jaký stupeň akademického vzdělání tito lidé ukončili. Ani to, zda vydělávali nadstandardně nebo podprůměrně.
Pokud se na peníze díváme jako na nástroj potřebný k životu, pak nemáme problém nabýt přesvědčení, že je dobré tento nástroj ovládat. Ano, peníze jsou takovou běžnou součástí každodenního života, že až donedávna jsme si mysleli, že to se netřeba učit, že to se vlastně naučíme empiricky, zkušeností, když začneme vydělávat.
S tím souvisí otázky, zda dávat dětem peníze, odkdy, kolik a pod.
Peníze nejsou pro většinu lidí cílem, smyslem života. Tedy jejich shromažďování. Jsou prostředkem, nástrojem pro dosahování cílů, uspokojování potřeb. Jak se naučím zacházet s nějakým nástrojem, pokud ho nemám? Dokázali byste se naučit jíst příborem, kdyby vám ho nedali do rukou? A tak je to i s penězi. Až rozhodování o vlastních penězích přinese dítěti novou zkušenost. A často i nám. Mnohdy jsme překvapeni, jaká nová rys v charakteru se objevila. Ať už v kladném nebo záporném smyslu.
Tedy přikláníte se k názoru, že děti by měly mít své peníze?
Čím dříve, tím lépe. Odkdy rozpoznají číselné hodnoty. A měli by mít právo o nich rozhodovat. Hlavně však, měli by si stanovit cíl, na co ty peníze chtějí použít. Úkolem rodičů je, aby je podporovaly na cestě k tomu cíli. Aby vydržely, aby dokázali jít za ním. Zde vidím kámen úrazu. Mnozí rodiče se totiž takto nechovají. I si začnou spořit na nějaký cíl – například na společnou dovolenou, ale pokazí se televizor je po dovolené. Ještě horší je, pokud si rodiče půjčí peníze od dětí a nevrátí jejich. Ano, pokud je příjmová situace velmi nepříznivá, není vyloučeno, že rodina použije i tyto prostředky. Vždy by však do spolurozhodování měly být vyzvány i děti a otevřená hra je určitě prospěšnější než jakési mlžení. Nemluvě o tom, že dítě si v dospělosti může myslet, že půjčené peníze netřeba vrátit.
Všichni víme, že peněz je vždy méně, než bychom potřebovali. Neboť potřeby rostou rychleji než zdroje na jejich uspokojení. Proto je dobré zvládat své potřeby, nároky, požadavky v únosné míře našich možností. To se dá také naučit. Plánováním svých výdajů, kontrolováním, redukcí zbytečně vynaložených peněžních prostředků. Jasné, že zvládnout to v dnešní době, kdy na všechny naše smysly působí 24 hodin denně reklama o nezbytnosti mít to nebo ono, není snadné. To neznamená, že nemáme snít, že nebudeme děti povzbuzovat na cestě za lepším životem. Ale tím, že budeme s nimi otevřeně hovořit o našich současných a jejich budoucích možnostech hlavně v otázce příjmů, uděláme pro ně mnohem víc, než si myslíme.
Přípravy na začátek školního roku jsou v rodinách školáky vždy trochu hektické. Škola má požadavky, děti mají své představy o tom, co všechno potřebují, v jaké kvalitě a v jaké značce, rodiče mají své zůstatky a obsah peněženek. Všechno to sladit není vůbec jednoduché.
Já vidím v tomto období dobrou příležitost k zainteresovaní dětí do finančního řízení domácnosti. Už žáci druhého stupně zvládnou evidenci příjmů a výdajů svého kapesního. Pokud přesně stanovíme pravidla, co všechno si bude mladý hradit z kapesního, kdy mu může být kráceny a kdy může dostat více a pod., Tím položíme základy jeho finančního vzdělání. Ovšem i pro nás to bude náročnější. Najít si čas na pravidelné rozhovory, diskusi, kontrolu hospodaření naší ratolesti atd. A měli bychom to zavést iv domácnosti. Neboť výchova příkladem je nejlepší.
