Miluje svět fantazie a pohádek a na něm si založila byznys
Kdo za ČEKEJTE Chvilka stojí?
Pokud bych řekla, že pouze já, byla by to velmi zjednodušená odpověď. Za Počkej chvilku kromě mě stojí celá moje rodina – můj manžel, který mi umí nejen pomoci, ale vždy i pochválit a ocenit mou práci.
Jsou to i moji synkovi, kteří mě inspirují, nekonečně mnoho krát se stávají hlavním objektů mých fotek a jsou natolik Dobrucký, že mi časově dovolí vůbec vykonávat tuto práci.
Moje máma a tchyně, které jsou zde vždy, když potřebuji chlapců zavaří nebo jinak pomoci.
Jaká byla tvá cesta k focení?
Začátky této cesty bych asi vypátrala v mých letech na ZUŠ – ce, kterou jsem absolvovala v oboru kresba a malba. Dá se tedy říci, že odjakživa jsem viděla svět trochu jinak, v těch krásných všedních-neobyčejných momentech hodných zachycení. Pamatuji si, že ještě v dětském věku jsem si dávala palce a ukazováčky do dvou protichůdných „L“ a snažila jsem se komponovat svůj pohled na svět. Někdy mám pocit, že svět vidím v intuitivním zlatém řezu.
Můj první pravý foťák, lidově nazývaný zrcadlovka se ke mně dostal jako odměna po bakalářských státnice. Fotila jsem všechno, lidi, zvířata, rostliny, detaily i když mi to tehdy tak nepřišlo, naučilo mě to hodně. Na mejdany a setkání s kamarády jsem zrcadlovku brala vždy s sebou a fotila jsem všechny a všechno. Profesionální jsem se tomu začala věnovat až po škole, když jsem poznala svého nastávajícího manžela, který je vystudovaný režisér a celý život je zanícený pro film a kameru.
Zde však platí, že méně je více, proto jsem často tiše nebo vedu nenucenou debatu a to i s dětmi různého věku, často oslovuji jich více než rodiče
Na jaký typ focení se zaměřuje?
Moje dvě hlavní oblasti jsou svatby a rodinné focení. Trošku to kopíruje můj osobní život – po vlastní svatbě jsem se viděla spíše jako svatební fotograf, nyní, když už mám svou rodinu stále více dychtím a zaměřuji se na rodinné focení a portréty dětí od novorozeneckého do mladšího školního věku.
Čím jsou tvé fotky unikátní?
Miluji svět fantazie a pohádek a lidé mi často říkají, že moje fotky jsou pohádkové. Je to možná nenucenou atmosférou, mou zálibou ve specifickém oblečení na fotkách nebo vyhledáváním „malebného světla“. A také si myslím, že moje fotky jsou někdy uhlazené a jindy bez pravidel, sama nevím, jak to dopředu vypálí.
Mimo to, že fotím, jsem vystudovaná psycholožka a myslím si, že tyto poznatky mě posouvají i v tom, jak s lidmi během focení komunikuji
Psycholožka Martina chytila foťák do ruky a tvoří obrázky jako z knížky Hanse Christiana Andersena
Jako takové focení pod tvou taktovkou vypadá?
Mimo to, že fotím, jsem vystudovaná psycholožka a myslím si, že tyto poznatky mě posouvají i v tom, jak s lidmi během focení komunikuji. Míra zapojení musí být vždy specificky odhadnuta pro tu, kterou konkrétní rodinu nebo pár. Zde však platí, že méně je více, proto jsem často tiše nebo vedu nenucenou debatu a to i s dětmi různého věku, často oslovuji jich více než rodiče. A sleduji dění, vztahy a emoce mezi těmi, které fotím.
